Oficiální stránky Robert Rosenberg

 

Roberte, proč vlastně děláš box?

Stojím si za tím, že člověk má dělat to, co ho baví, při čem tak řečeno nestárne, nevnímá čas, úsilí a třeba ani bolest – takhle to mají malíři, sochaři, zpěváci, básníci… – i když třeba umřeli chudí a zapomenutí, tak celý život dělali to, co je bavilo, prožili si život podle svých představ. A přesně tak to mám s boxem, je to moje vášeň od mládí, která mě nepouští a baví pořád víc

Ale upřímně, ty jsi spojován s pornem…

Ano, to jsem. Byla to stejná vášeň, jako box. Cítil jsem, že jsem k tomu zrozený, a to se mi potvrzovalo pokaždé, když na place jiní chlapi zvadli, nebo k akci díky jejich psychice vůbec nedošlo. Bral jsem to jako dar, možná od Boha, možná od přírody, nevím, ale prostě mi to fungovalo i bez všech těch chemických přípravků, kterými se lidé v tomto odvětví ládují dnes. Dá se říct, že jsem to dělal srdcem, ne mozkem a ne peněženkou

Tak proč jsi toho tedy nechal?

Víte, mluvil jsem s jedním velice úspěšným mužem, miliardářem, a ten řekl asi toto: Roberte, chlap by měl minimálně 3x za život všechno překopat, svoji práci, svoje koníčky, svoje myšlení, souvisí to s rozvojem jeho osobnosti, vývojem. Je fakt, že ten chlap měl za sebou 2  rozvody, a jeden krach, ale připadal mi naprosto šťastnej a v pohodě. Já jsem cítil, že prostě s pornem chci skončit, jak říká Svěrák ve Vratných lahvích, když odchází z učitelského místa, které dělal celý život: Víte, já už tady nejsem rád. Tak to samý jsem cítil v pornu. Už v tom nebylo to srdce, prostě, tlustá čára, a jdu dál.

 A teď možná tvrdě: Roberte, ty ses v pornu proslavil, byl jsi celebrita, lidé tě na ulicích poznávali, možná pro některé chlapy jsi byl vzorem, chtěli být jako ty – ženy, peníze, sláva… Proč jsi touto cestou nešel i v boxu? Proč jsi řekl, že už na žádný zápas nepůjdeš?

Je to opět s tím vývojem. Když jsi mladý, potřebuješ vítězství, abys dokázal ostatním i sobě, že za něco stojíš. Ty medaile, Pornooskaři, boxerské pásy, poháry – to je echno směrem ven, ukázat ostatním a světu, jakej jsem frajer, že jsem lepší, než oni, výjimečnej… Jenže přijde v životě doba, kdy se obrátíš dovnitř, kdy ti dojde, že jediné vítězství, které se počítá, je to, které vybojuješ sám se sebou, kdy sám sobě dokážeš, že dneska jsi lepší, než jsi byl včera. A k tomu nepotřebuješ pásy, Oskary, medaile. Ale možná své rozhodnutí že už do ringu nikdy nevstoupím ještě přehodnotím. Rýsují se mi nějaké hodně zajímavé nabídky na boxerské zápasy v zahraničí, takže se necháme překvapit.

Dobře, a teď tedy trénuješ box. Nabízí se otázka – proč?

Víš, tím, že mě box baví, dělám ho srdcem, tak mi přešel do krve a já chci to, co umím předat dál. Třeba mi na trénink přijde někdo, kdo to cítí stejně, jako já, když jsem začínal, a já ho budu vést tak, jako vedli trenéři mě. Dobrej trenér je základ, ušetří tě mnoha bolesti, nemluvě o času, motivaci. Dobrej trenér odhadne tvé limity, pozná tvé slabiny i přednosti, přesně ti řekne co a jak trénovat, na co se zaměřit a proč, co a kdy jíst, kdy běhat, kdy odpočívat, kdy budovat hmotu, kdy rychlost…. Bude to znít namachrovaně, ale já jsem dobrý trenér, protože všechno tohle v sobě mám. Vím to, cítím to. Beru to jako dar, poslání, jako službu jiným, kterým předám to, co jsem za těch 20 let poznal, naučil se, vypiloval přes bolest, zranění, krev a pot – zní to až jak z nějakýho filmu, viď? Ale já to tak cítím.

 No, ale Roberte, žijeme v době, kdy vzor muže je právník s aktovkou, v padnoucím obleku, vyvoněný, s manikůrou, lehkým gelem ve vlasech a nabitou kreditkou. Nepřipadá ti, že box je archaický a pro běžného člověka neuchopitelný? Muži dnes chodí do nablýskaných fitek, běhají na pásech a pod dohledem trenéra cvičí na strojích

Souhlasím s tebou, ale … Věděla jsi, že burzovní makléři i právníci si stres odreagovávají kondičním boxem? Žádné zápasy, ale tvrdé rány vedené na pytel, která z nich dostanou ty nervy a stres spolehlivěji, než tenis a squash. A mají u toho trenéra, který je naučí vést údery tak, aby si nepoškodili zápěstí a další klouby, naučí je správně dýchat, postoj…. Každý trenér ti řekne, že právě jeho disciplína je ta nejlepší, od atletiky, přes posilovny, fitness, karate, krav maga, kick box, běh… Box je komplexní. Já lidem zvyšuji fyzičku, výdrž, sílu, výbušnost, i u mě lidi běhají, dřepují, skáčou přes švihadlo, dělají kliky a další a další cviky, které jim zpevní tělo, zvětší a zkvalitní svalovou hmotu, spálí tuk. Podívej se na některé trenéry z posiloven – připadají ti vyvážení, vybalancovaní? Mě připadá, že mnoho z nich dělá to, co většina lidí, zaměří se na to, co jim jde, a tak potkáš trenéra z nablýskané posilovny, který má fantastické ruce a možná i ramena a prsa. Jinej má nohy jak řeckořímskej zápasník, další je jak tyčka, ale má vyrýsované břišáky. Box, jak říkám, je komplexní. Podívej se na postavu Mikea Tysona, ta vyváženost, ta symetrie, ta neuvěřitelná výbušnost a přitom i vytrvalost.

Říkáš, že chlapi chodí do fitek pro velké svaly?

Podívej se na reklamy na aminokyseliny, na sachariďáky a další suplementy. Najdeš tam obrovské chlapy, kteří v posilovnách i spí, a já jim nechci sahat do svědomí, ale o jejich čistotě, co se dopingu týče, by se dalo s úspěchem pochybovat. Devadesát procent chlapů, co naběhne prvního ledna do fitka, tam jde s tím, že shodí tu vanu, a vymakaj ruce a hrudník, protože to jde vidět v tričku s krátkými rukávy. Sedni si někdy a pozoruj ty lidi, co vychází z posiloven, mrkej na ta vypasovaná trička o číslo menší…

Dobře, dobře.. Ale proč box, proč ne jiné bojové disciplíny?

Ruce jsou děsivě rychlé. Nohy jsou silné, a když dá karatista, nebo kick boxer kop, je to jak od koně, ale základem jsou vždycky ruce. Ruce umí vykrýt, svést přicházející úder mimo tebe, noha musí projet daleko delší dráhu, než zasáhne to citlivé místo, které má ruka doslova na dosah. Proto je box tak efektivní. Absolutně se nechci pouštět do rozebírání teorií, kdo je lepší proti komu, ale mrkni na K1 a počítej zásahy rukou a nohou, a tam chodí machři, co mají v malíčku snad všechny bojové techniky

Roberte, ale zase se vracím na začátek. Žijeme v civilizované době, kdy když ti někdo vadí, tak ho zažaluješ, spory se řeší jinak, než řekněme před padesáti lety

Co se týče doby, tak bych řekl tohle: lidi jsou pořád víc ve stresu, jsou na ně kladeny obrovské nároky v zaměstnání, v rodině, zábava je pořád více agresivnější, i na fotbal už lidi nejdou na stadion, ale do arény. Filmy a zprávy jsou plné násilí, a to si lidi do sebe berou jako vzor jednání už jenom tím, že na to koukají. Když mrkneš na nějaké filmy pro pamětníky, tak vidíš, jak se lidi uctivě zdravili, jak zvedali klobouky. Dnes, když někoho pozdravíš, tak má pocit, že ho chceš okrást, nebo že mu narušuješ soukromí. Youtube je plné příběhů o tom, jak se lidi mlátí na ulicích. Pojedeš v autě, budeš spěchat, na někoho před sebou zatroubíš, a on tě přijde zmlátit. Navíc je všude v novinách plno zpráv o přistěhovalcích, ty lidi nemají co ztratit, když si budou chtít vzít tvoji peněženku, nebo se jim zalíbí tvoje manželka, tak co uděláš? Zavoláš 158?

Dobře, takže jestli to chápu, tak by se měl každý umět prát?

Každý by měl umět efektivní základy sebeobrany – jak vykrýt úder, jak naopak úder dát tak, aby sám nezranil. A přesně to lidi učím, aktivní obranu a umění ránu dát. Zároveň si u sebe v tělocvičně vychovávám dobré bojovníky, kteří za mou školu nastupují do ringu. Moji svěřenci a klienti už nejsou oběti, ani z nich nedělám útočníky, kteří hledají příležitost, jak si bouchnout. Buduji v nich vědomí, že když přijdou do konfliktu, že se nerozklepou, nezkrátí se jim dech a neztuhnou s vytřeštěnýma očima, s cvakajícíma zubama a zpoceným čelem. Budou vědět, odkud může přijít úder, naučím je se úderu vyhnout, vykrýt ho, a zasadit takové údery, které útočníka odradí, nebo přímo zneškodní. Většina pouličních bitek se odehraje do minuty, mnohdy rozhoduje první úder o všem, a ty nikdy nevíš, kdo a kdy se rozhodne na tobě poškádlit své ego, nebo si na tvůj úkor přilepšit ve své finanční situaci

Myslíš takové to hospodské: Co čumíš, chceš, do držky?

Nejen to. Tohle můžeš slyšet na každé diskotéce, kam přijedeš s moc hezkým autem, nebo přivedeš moc hezkou partnerku. Jsou lidi, že se tam nejdou bavit, ale jdou se tam poprat. Celý týden někde zařezávají v práci, točí je šéf, prohraje jejich fotbalovej klub, tak se jdou odreagovat tím, že někoho zmlátěj. Promluv si někdy s policajtama, co tak jako v pátek a v sobotu večer řešej. Mrkni někdy do spisů, jak probíhá Elpíčko, Elpaso, neboli loupežné přepadení… Já nechci lidi děsit, ale realita, ve které žijeme, není sluníčková. Je lepší být připravený a nic takového nezažít, než se nepřipravit, a pak toho litovat.

Dobře, ale ty trénuješ i ženy. Proč?

Podívej, je studie, že mezi lidmi je jedno procento psychopatů, lidí bez emocí. Ve věznicích jich je menšina, ale počtem opakovaných kriminálních činů zdaleka převyšují zbytek. Netvrdím, že každý psychopat nutně potřebuje mlátit a vraždit ženy, ale je jich takových dost. A teď přijde to zajímavé. Sexuálním násilníkům a psychopatům umístěným v různých věznicích pouštěli film se záběrem na běžnou rušnou ulici. A ti psychopati měli označit svou potencionální ženskou oběť. Představ si, že ty bestie si vybírali stejnou ženu. Když se jich ptali proč právě tuto, a ne jinou, tak řekli, že podle chůze a držení těla. Prostě chůze oběti. Já ženy nejen zbavuji podkožního tuku, ale učím je i sebejistotě, že když se dostanou do fyzického konfliktu, budou si umět poradit. Pevně věřím, že právě vědomí toho, že se ubrání, jim přejde i do držení těla a chůze, takže žádného maniaka nevyprovokují k akci.

Rozumím. A co trénování dětí?

Kteří sportovci to nejdále dotáhli: Tiger Wods, Jarda Jágr, Boris Becker, Lewis Hamilton – ti všichni začali dělat ten sport, ve kterém zazářili, už jako děti. Navíc, když kluci trénují, nemají čas na blbosti, jako jsou lehké drogy, váží si svého těla, které pomocí dřiny nějak vybudovali, takže ho nebudou poškozovat tím, že by po zbytek života seděli na zadku před počítačem. A hlavní je sebevědomí. Podívej, škola a rodiče na ty děti kladou nároky, víš, jak mladého žáčka dokáže zkroušit pětka, učitel je taky jenom člověk, takže si může na někoho zasednout, spolužák nemusí být andílek, ale má sklony k šikanování slabších… a to všechno na mých hodinách boxu můžou porazit. Ten spolužák si vybere někoho jiného, kluk dostane sebevědomí, maká na sobě v tělocvičně i nad úkolama, nemá pak už energii na blbosti.. Prostě výhra pro dítě i pro rodiče

Nevadí rodičům, že jejich dítě trénuje pornoherec?

Bývalý pornoherec…. Určitě ke mně přistupují s nedůvěrou, nedivím se jim a chápu to. Ale rychle poznají, kdo jsem dnes, o co mi jde a že to, co dělám, dělám, jak nejlépe dovedu a mám výsledky. A výsledky jsou to jediné, co se v konečném součtu počítá.

Moc ti děkuji za rozhovor

 







Tagy stránky:
škola boxu, robert rosenberg, sex kouč, sex koučing, trenér box